Operační paměti DDR
DDR SDRAM (zkratka double-data-rate synchronous dynamic random access memory) je typ pamětí který
byl používaný v počítačích. Dosahuje vyššího výkonu než předchozí typ SDRAM tím, že k přenosu dat dochází při každé
změně hodinového signálu, tedy při jeho nástupné i sestupné hraně. Tento přístup zvyšuje efektivní výkon téměř
dvakrát bez nutnosti zvyšování frekvence sběrnice. DDR paměti na 100 MHz jsou tedy přibližně stejně rychlé jako SDR
paměti na 200 MHz.
Podle specifikace JEDEC jsou paměti DDR napájeny napětím 2,5 V nebo 2,6 V. Někteří výrobci dodávají na trh pro náročnější zákazníky paměťové moduly testované a schopné pracovat na větším napětí - pro lepší přetaktování a stabilitu nebo naopak nižším napětí pro nižší spotřebu. Podle standardu JEDEC jsou definovány ještě paměti DDR pracující na napětí 3.3 V, v praxi se však nepoužívají. Na napětí 3.3 V pracovaly starší paměti SDR. Paměťové moduly DDR mají 184 pinů a zámek, který zaručuje správnou instalaci do paměťového slotu na základní desce. Tyto moduly nejsou kompatibilní se staršími sloty pro SDRAM (mají pouze 168 pinů), ani s novějšími sloty pro DDR2 (240 pinů). Paměti DDR na rozdíl od SDR obsahují obvod DLL (delay locked loop) optimalizující signály na sběrnici. Tento obvod má určitý rozsah pracovních frekvencí a při jeho překročení není zaručena funkčnost pamětí.
Frekvenci pamětí a latenci lze libovolně kombinovat. Obecně platí, že paměti s vyšší rychlostí mají obvykle také vyšší latenci. Maximální frekvence a minimální latence dávají nejrychlejší kombinaci.
