Integrované části základní desky
Typická základní deska umožňuje zapojení procesoru a operační paměti. Další komponenty (např. grafické karty, zvukové karty, pevné
disky, mechaniky) se připojují pomocí rozšiřujících slotů nebo kabelů, které se zastrkávají do příslušných konektorů. Postupem času
se funkce základní desky rozšiřovala v tom, že sama začínala obsahovat některé součástky počítače, které se do ní dříve musely zapojovat
zvlášť.Nejdůležitější integrované obvody jsou zabudovány v čipové sadě ( chipsetu ). Fyzicky může jít buď jenom o jeden čip, nebo dva (v
tom případě se označují jako northbridge a southbridge).
Čipová sada rozhoduje, jaký procesor je možné k základní desce připojit a určuje do jisté míry vlastnosti a schopnosti základní desky.
Na základní desce je dále umístěna energeticky nezávislá paměť ROM, ve které je uložen systém BIOS, který slouží k oživení počítače hned po spuštění.
Zařízení, která se běžně integrují do základních desek
V rámci výbavy u jednotlivých desek si výrobci přidávají tzv. přídavné kontrolery. Přidávají tím více portů SATA, USB a jiných, lepší zvuk nebo kvalitnější síťové řešení (včetně přídavných karet s Wi-Fi a Bluetooth), jež v případě potřeby mohou být velmi užitečné.
Síťová karta
Síťová karta je zařízení, které umožňuje připojit počítač k jiným počítačům pomocí počítačové sítě a zároveň umožňuje připojení k internetu.
Síťové čipy se začaly na základních deskách výrazněji objevovat na přelomu let 2001 a 2002. Tato změna byla způsobena rozmachem internetu
a rozvojem síťování ve firmách.
Mezi často osazované výrobce síťových čipů patří Broadcom, Intel, Marvell, Realtek, VIA, 3COM, Agere a
Vitesse. Nejvíce desek je osazena čipy firmy Realtek, Marvell a Broadcom.
Více o síťové kartě na Svetu hardware a další info na Wikipedii.
Řadiče pevných disků
Pro připojení pevných disků k počítači jsou používána různá rozhraní.
Nejrozšířenější rozhraní bývalo ATA (Advanced Technology Attachment, což je v podstatě synonymum názvu IDE
Integrated Drive Electronics dnes se označuje PATA). ATA rozhraní bylo relativně jednoduché a tedy i levné. Na jeden ATA
kabel bylo možné připojit dva disky, tím se však rychlost ATA rozhraní rozdělila.
V dnešní době se již používá výhradně sériové rozhraní SATA (Serial ATA) nástupce klasického ATA (PATA) rozhraní.
Výhodou SATA je vyšší přenosová rychlost, vyšší inteligence řadiče, možnost připojování disků za chodu systému (tzv. Hot Swap)
a menší rozměry kabelů.
Pro externí disky (umístěné mimo skříň počítače) se používají rozhraní USB (Universal Serial Bus) či FireWire (IEEE 1394) a od roku 2004 i eSATA.
Super I/O čip
Super I/O je skupina komunikačních zařízení (I/O kontrolerů), která se začala používat na základních deskách osobních počítačů na konci osmdesátých let. Původně se jednalo o přídavné karty, které byly postupně integrovány na základní desku. Moderní super I/O používají pro komunikaci s CPU tzv.LPC sběrnici místo ISA. LPC sběrnice je běžně připojena na jižní můstek základní desky.
Super I/O čip v sobě kombinuje rozhraní pro různá zařízení s nízkou přenosovou rychlostí.
Obvykle obsluhuje komunikaci s těmito periferiemi:
- Obsluha disketové mechaniky
- Paralelní port (obvykle pro připojení tiskárny)
- Jeden nebo více sériových portů
- Obsluha klávesnice a myši na portu PS/2
- teplotní čidla a snímání rychlosti ventilátorů
Super I/O chip může obsluhovat i rozhraní pro další zařízení jako je gameport nebo infra port. V některých čipech je také zabudována kontrola otevření skříně počítače. Obsluhou mnoha zařízení v jednom čipu je redukován počet součástek osazených na základní desce a tím je zlevňována výroba základní desky. V dnešní době jsou porty nahrazovány konektory USB.
Trochu teorie na Wikipedii.
Zvuková karta
Zatímco integrovaná grafická karta je vhodná jen pro kancelářské aplikace, s integrovanou zvukovou kartou si vystačí většina uživatelů.Zvukové karty se starají o zpracování zvuku – bez nich by byly naše počítače němé. Slouží k převodu digitálních dat na analogový zvukový signál a opačně převod zvukového signálu do digitální podoby. Dnešní zvukové karty podporují většinou i vícekanálový prostorový zvuk. Typická zvuková karta obsahuje zvukový čip, který provádí tzv.D/A převod (digitálně-analogový převod) nahraného nebo vygenerovaného digitálního záznamu. Tento signál je přiveden na výstup zvukové karty - „line out“ konektor (většinou 3,5mm jack).
Integrovaná zvuková karta - standardem je dnes integrovaná karta vybavená kvalitními audio kondenzátory, audio kodekem a zcela nahrazuje zvukové karty.
Drtivá většina základních desek pro stolní PC a všechny mobilní počítače dnes mají tzv. integrovanou zvukovou kartu, kdy odpovídající čip je nedílnou součásti základní desky. Většina zákazníků v současné době otázku kvality interpretace zvuku neřeší, a proto zvuková karta, integrovaná na základní desce, je dostačující řešení. Tyto karty dnes běžně zvládají zapojení reproduktorů 5.1, takže většině uživatelů a dokonce i hráčům vyhovují. Samostatnou zvukovou kartu využijí především profesionální hudebníci, zvukaři a ti, kdo vyžadují maximální kvalitu poslechu.
Něco více o zvukových kartách a zvukových čipech na Wikipedii.
Integrovaná grafická karta
Dříve byly integrované grafické karty součástí Suothbridge čipu, v dnešní době jak Intel ,tak i AMD mají implementovaný grafický čip v procesorech. Jejich výkony jsou různé, zatímco u Intelu jsou spíše pro kancelářské aplikace a přehrávání filmů , AMD má své čipy výkonnější a lze na nich hrát i novější hry a ve spojení s několika jádrovým procesory tak tvoří základ pro méně náročné hráče.